Povídat si o bydlení s někým, kdo je naladěný na stejné kutilské a vetešnické frekvenci bylo pro člověka mého založení pohlazením po duši, a tak doufám, že i čtenáři, kteří se všemi silami snaží o budování svého útulného „hnízdečka“, budou Magdinou milou zpovědí potěšeni.
Je pro vás to, jak bydlíte, důležité, nebo přikládáte váhu spíš tomu, s kým bydlíte?
Rozhodně preferuji rodinu a důležité je mít to „doma“ kdekoli, ať už si každý pod tím představí cokoli. Troufám si říct, že tohle umím vytvořit i v jeskyni. Vánoce vám udělám za 20 minut i na poušti nebo v iglú, to je fuk. Jsem zvyklá improvizovat a k domácí pohodě mi stačí pár šátků a svíčky. Možná hudba, když budu rozšafná, štětec, barvy, lepidlo a papír, žádný stres a pochopitelně ti, kteří jsou se mnou.
Jaký styl bydlení se vám líbí?
Mám ráda kombinaci starých věcí s něčím novým, i když i to je otázka míry. Ale třeba v úplně moderním interiéru, který je vychytaný do posledního detailu, plný skla, nerezu a plastů, bez detailů, s nějakými nalepenými nicneříkajícími artefakty na stěnách, se dobře necítím. Je to, jako kdybych žila v legu. Nějak mi tam chybí ta „vůně domova“, vzpomínky, tradice, možná i poctivá práce a láska, se kterou naši předci všechny ty předměty vytvářeli. Nic proti vkusu ostatních, asi je to praktické a možná, že se to někomu i líbí (jinak by v tom asi nebydlel). Já mám raději tu patinu a „prach času“. Ovšem to neznamená, že musím mít doma kolovrátek, i když i ten mě vlastně dojímá svou poctivostí a dokonalým zpracováním a navíc praktičností.
Shodnete se doma na vkusu?
Všechno je věc kompromisu a také prostředků. Vždycky jsem se snažila, aby bylo u nás všem hezky a cítili se jako doma. Když nic nebylo, tak jsem dětem třeba šila ubrusy/domečky na stůl (všeobecně všechny děti bydlí rády pod stolem). Ty moje to měly i s dveřmi, okýnky a kapsami zevnitř. Pod stolem byly polštáře a děti měly svoje malé, tajné království a my ubrus na stole. Možná je to dané tím, že jsme se vždy potýkali s nedostatkem prostoru – 47 m2, 2 místnosti na 5 lidí + zvířena. A ani časem se to moc nezlepšilo. Opět máme garsonku a na chalupě, kde jsme nejvíc, je opět obyvatelná jen 1 místnost a kuchyň (opravy jsou nekonečné). Kamarádi se nám smějí a říkají, že máme „garsonkovou karmu“. Ale pokud mám mluvit sama za sebe, stala jsem se mistrem improvizace, tedy: snídaně v trávě, oběd v lese, večeře na větvi.
Máte nějaké oblíbené značky nábytku či doplňků?
To tedy opravdu nemám. Spíš preferuji barvy, štětce a šicí stroj. S tím už se dá čarovat!
Kdybyste měla na bydlení neomezený rozpočet, co všechno byste si pořídila?
Zachraňovala bych staré domečky (jedno kde), které mají tu starou duši, něco zažily a dýchají svým životem.
Která místnost v bytě je pro vás stěžejní a proč?
Bývala to kuchyně a vlastně stále je. To je místo, kde je srdce celého domu. Měla by být největší, s otevřenou jídelnou a vůbec prostorem pro návštěvy a celou rodinu. Ale s přibývajícím věkem si myslím, že i soukromí (říkejme tomu třeba pracovna) je hodně důležité pro každého člena rodiny. Bohužel, s naší „garsonkovou karmou“ nám to moc nehrozí, a tak je to opět jen a jen o toleranci.
Přikládáte věcem v bytě velkou důležitost?
To je záludné. Věci jsou tu od toho, aby se používaly. Maminka mého manžela má starý stříbrný tepaný tác a válí na něm těsto, protože se na něj nelepí. Nevím, co si o tom myslí ten tác, ale rozhodně se má lépe, než kdyby se na něj prášilo někde ve vitríně. Maminka ho potom vždy krásně nablýská, asi proto, aby příště nelepil. Dojímá mě i přes 100 let starý nerezový mixér po babičce, který dodnes funguje, i když se musí přes trafo přepnout na 120.
Strejda s ním každé Vánoce zadělává těsto na vánočku a ten mixér stále bez opravy pracuje. To je kabrňák. Tedy, když se něco rozbije, je to život, stane se. Ale že bych měnila každých pár let cokoli, co se mnou žije, jen pro to, že už to není moderní?
Kde je vám nejlépe?
Doma v posteli.
Vlastníte nějaký kus nábytku či doplněk, jenž vás po příbytcích provází
No, už je jasné, že jsem „sběrač“. Tedy nejsem schopná se zbavit opravdu téměř ničeho, co je ještě k něčemu. Co na tom, že to není trendy? Je to trošku cesta do pekel a někdy závidím těm sterilním domácnostem, kde se nic nepovaluje a všechno se blýská novotou. Ale když nám na chalupě vypadl na týden proud, tak jsem „nakopla“ starou Singrovku, trošku ji promázla, přitáhla řemen a zašila synovi rozbitý zip u džínů. To bych stejně na normálním stroji nedala.
Co domácí mazlíčci, máte nějaké?
My bydlíme u našich koček Sodomy a Gomory (dělají čest svým jménům). Teď si ještě syn pořídil psí slečnu Meggi, takže už jsme úplně v područí. Ale to by bylo povídání na dlouho...
Co nového chystáte ve svém příbytku vylepšit?
Vylepšujeme pořád něco, ale nekoordinovaně, podle finančních i fyzických možností. Stále něco přestavujeme a přistavujeme a stěhujeme, ale je to jako s prádlem. Poslední kousek se vám suší na šňůře, jdete žehlit a už se na vás směje plný koš. Plánů máme na 10 životů.
Patříte mezi domácí kutily?
Bohužel patříme mezi řád kutilů nepraktických. Tedy nám to trvá všechno mnohem déle. Ale na druhou stranu, asi týden jsem opalovala staré okno – brousila, kytovala a znovu brousila. Pak jsem ho nesla ke sklenáři (zasklívat ještě neumím) a on koukal na ten rám a pravil: „Propána, kdo vám to dělal?“ Jen jsem špitla, že já a styděla jsem se. On na to: „Tak to jo, já jsem tušil, že takhle by se s tím nikdo nemazal.“ Tedy, kluci u nás dělají s cihlami, maltou, štukem, dřevem, pilkou a vrtačkou, já vládnu štětcem, špachtlí, jehlou a nití, kočky a pes se starají o patinu, aby to u nás vždycky vypadalo, jako „doma“.
Dopustila jste se při zařizování svého domova nějakého opravdového úletu?
To se stane každému. Ale vždycky mě dostane, při každé přestavbě, že ve finále nikdy není dost zásuvek. A to nad tím můžete přemýšlet, jak chcete.
***
MAGDALENA REIFOVÁ
Herečka, dabérka, příležitostná zpěvačka, moderátorka, autorka knihy Kde se schovávají pohádky. Hrála v divadlech Studio Y, E. F. Buriana, Semafor, Karlín, Branické, Sklep. 20 let účinkuje v pořadu Kouzelná školka, píše si i scénáře. Vystupuje po celých Čechách s minimuzikály pro děti. Připravuje CD s písničkami a chystá nový projekt v ČT i pro divadlo. Píše novou knížku.
FOTO: MICHAELA WOLDŘICHOVÁ
