… o tom, jak si s manželkou zvelebují svůj vinohradský byt, jak ho žena zachránila před úletem, co nového manžele i byt teprve čeká a jaká vzácnost s hercem putuje životem …
Je pro Vás to, jak bydlíte, důležité, nebo přikládáte váhu spíš tomu, s kým bydlíte?
Ono to spolu souvisí. Samozřejmě mi není jedno, jak bydlím. Máme teď, dle mého názoru, hezký byt, ale kdybych tam bydlel sám, tak by žádné vyšperkování ani velkorysost toho prostoru nebyla nic platná. Takže to musí fungovat v symbióze.
Jaký styl bydlení se Vám líbí a jak dalece se to shoduje s tím, co máte doma?
Já se nerad obklopuji starožitnostmi a starými věcmi, nemám k nim asi takový vztah. Zkrátka spíš hledím vpřed. Takže mám rád moderní bydlení, moderní technologie – a podle toho vypadá i náš byt. Máme ho v černobílém designu, v ostrých hranách, někdy až funkcionalisticky řazené skříňky. Ale přitom jde o starý vinohradský byt, takže něco respektujeme, ale v zásadě jsme spíše moderní. Co se ale týká chytré domácnosti – moderní technologie mám rád, přesto si pořád rád rozsvítím vypínačem, myčku nemusím zapínat na dálku, ale zkrátka ji zapnu, když jsem doma. Nicméně dálkové ovládání na televizi máme J.
Shodnete se s manželkou na vkusu, nebo je nutné v nákupu a zařizování doplňků jít cestou malých či velkých kompromisů?
U nás to je bez kompromisů, protože manželka má moc hezké výtvarné cítění – také je to herečka a vystudovaná filmová režisérka. Ona tak nějak vždy věci navrhne a mně se hned líbí. Jediné, v čem se trochu rozcházíme, je to, že já mám rád výrazné prvky. Když to přeženu, tak například když se do černobílého dá červená sedačka. Zkrátka solitérní kus, který tam září. Tak mi manželka zkusmo namalovala červenou sedačku a umístila ji do toho pokoje… Vizuálně to bylo něco příšerného. Takže se řídím vkusem své ženy, který je mi blízký.
Máte nějaké oblíbené značky nábytku či doplňků?
Ne. Samozřejmě existuje spousta možností. Ale přiznám se, že nejjednodušší bylo třeba nastěhovat do kuchyně klasickou sektorovou kuchyni, která se dneska dá poskládat na libovolné šířky a výšky a jde v podstatě jen o to, jaký zvolíte vrchní dekor. Takže v předražených italských nábytkářských firmách opravdu nakupovat nemusím. Ona se dá udělat paráda i s jednoduchostí.
Kdybyste měl na bydlení neomezený rozpočet, co všechno byste si pořídil?
Když jsme se s manželkou do našeho současného bytu kdysi stěhovali, tak protože má velkorysé prostory a vysoké stropy, byla takovým naším snem uprostřed ložnice, nikoli přiražená ke stěně, velikánská postel s nebesy. Takový kousek na míru, který by měl spoustu vychytávek, jako jsou zadní šuplíky, spodní šuplíky, možná i audio soustava a tak dále. Tak takový nábytek by asi nebyl z těch nejlacinějších. Byl by to takový šperk, a pak už by v ložnici nic jiného nemuselo být.
Foto: archiv redakce
Která místnost v bytě je pro vás stěžejní a proč?
Stěžejní je pro nás určitě ten velký pokoj, který máme trochu zvláštně propojený s kuchyní. V podstatě je to moderní způsob takzvané komunikační místnosti – když se vaří, jsme pořád na dohled a můžeme spolu všichni mluvit. Je to středobod domácnost, a to ostatní už je to, „kam se člověk uklidí“ – tj. sebe nebo děti z dohledu.
Přikládáte věcem v bytě velkou důležitost (v tom smyslu, aby se nerozbily, nepoškodily), nebo jsou to pro Vás záležitosti denní spotřeby a z nějaké odřené sedačky se „nestřílí“, a tedy vítáte přirozenou patinu?
To je věc, se kterou bojuji celý život. Po rodičích jsem zdědil vlastnost takové lehké pedantnosti na věci, a samozřejmě nejsem rád, když se nové věci okamžitě ničí. Takže se celý život učím tomu, že dítě nemůže znát hodnotu věcí – a koneckonců je doma. A já si tam nemám dávat věci, které podléhají zničení, pak mi nebude krvácet srdce. Vždy a za všech okolností je to tedy jenom moje chyba, pokud já s tím mám problém. Je to jen na mně.
Kde je Vám nejlépe?
V tom obývacím pokoji, kde trávíme většinu času spolu. Je veliký, vidíme na sebe, a ještě jsme tam vymysleli takový systém, díky kterému se dá poměrně snadno členit do různých prostorů. Takže když je potřeba se zavřít v kuchyni, dá se to opticky udělat. A nebo se tyto oddělené prostory naopak dají proměnit v jednu velikou místnost.
Vlastníte nějaký kus nábytku či doplněk, jenž Vás po příbytcích provází a kterého se nechcete vzdát? (Pokud ano, prosím k němu stručný příběh.)
Vlastně nemám. Vždycky, když jsem se stěhoval, tak jsem chtěl začít úplně znova – nemít za sebou ten vlek, který by mě stahoval někam jinam, ale chtěl jsem mít oči otevřené.
Máte doma nějakou věc, které byste se naopak rádi vzdali, ale nemůžete (např. porcelánový jelen po dědovi z manželčiny strany)?
Kromě spousty papírů, smluv, dotazníků a pojistek, ve kterých dodnes nemám pořádek a kterých bych se nejraději zbavil nadobro, měl je všechny uložené v telefonu nebo tabletu, a už se jimi nemusel zabývat, byste samozřejmě narazila na ty porcelány… Ale mám jednu krásnou věc. Je to stříbrem tepaná, perkusní, nefunkční stará pistole, která se v našem rodu táhne už od nějakého konce 18. století. Jeden z mých předků sloužil na dvoře sultána jako jeho osobní lékař a ten mu daroval tuto pistoli. Tak ta se u nás dědí po generace z otce na syna. A tu všude tahám s sebou posledních dvacet let, co připadla mně.
Každou neděli Vás teď můžeme vídat v televizi v pořadu Prima Mazlíček, který se věnuje zvířatům. Máte nějaké mazlíčky doma a jak dalece jim ustupujete?
Máme doma pejska – fenku jorkširského teriéra Fridu. Ale žádné ústupky jsme jí nedělali, protože ona si stejně vybere místo, které jí nejvíc vyhovuje. Takže třeba spí s námi v naší poměrně velké posteli. Jediné, co jsme jí udělali, aby měla pocit soukromí – nad její pelíšek jsme jí postavili vyšší stolek, aby měla pocit bezpečí. Tak jako mají děti rády, když mají patro na spaní, a tudíž nižší strop. Jinak samozřejmě Frida, všemi obletovaná a milovaná, může vlastně cokoli. Naštěstí to není klasický pes ničitel.
Foto: archiv redakce
Co nového chystáte ve svém příbytku změnit, vylepšit atd.?
Chystáme se na změnu způsobu vytápění. Bydlíme zatím postaru se starými vinohradskými radiátory s centrálním vytápěním v domě a každý rok jsme v situaci, kdy – protože v domě bydlí především lidé bez malých dětí – našemu synovi, který je přece jenom ještě malý a hraje si na zemi, je od podlahy zima. Takže bych rád tento systém změnil, abych byl nezávislý na společném vlastnictví. V nejbližší době také bude třeba vchodové dveře do bytu celé buď repasovat, nebo nechat vyrobit znovu. Jsou totiž původní, je jim přes sto let, takže přece jenom moc netěsní a v našem otevřeném bytě od nich poměrně hodně táhne.
Patříte mezi domácí kutily, nebo necháváte vylepšování příbytku raději na odbornících?
Dokážu přišroubovat skříň na zeď, pověsit poličku – zkrátka drobné práce udělám sám. Ale pouštět se do jiných věcí, jako je třeba předělávání odpadu nebo elektrika, na to nesahám. Nicméně si myslím, že umím takové ty běžné opravy. Takhle mě vychoval táta – chlap musí kladivo umět držet v ruce.
Dopustil jste se při zařizování svého domova nějakého opravdového úletu (např. přehmatu při zařizování nebo nápadu, který se nepovedl úplně zrealizovat)?
To jsme zpátky u té červené sedačky. Já bych se býval byl úletu dopustil, ale vyvedla mě z něj moje žena. Takže k němu naštěstí nemohlo dojít.
***
Jan Šťastný, herec a moderátor
V současné době ho diváci mohou vídat na televizi Prima, a to hned ve dvou pořadech – každou neděli dopoledne moderuje pořad Prima Mazlíček, který se zaměřuje na zvířata a vše kolem nich, a v úterý a čtvrtek večer v seriálu Slunečná. Zároveň je členem činohry Divadla na Vinohradech, kde vystupuje například v představeních Fanny a Alexandr, Sňatky z rozumu, Pygmalion, Škola žen nebo Český román.
