Málokdo ví, že herečka a moderátorka vystudovala na SUPŠ obor nábytkářství. Sice se tím nikdy neživila, ale znalosti zúročila při rekonstrukci svého domu, která probíhala pod její taktovkou.
Je pro vás to, jak bydlíte, důležité, nebo přikládáte váhu spíš tomu, s kým bydlíte?
Na prvním místě je u mě to, s kým bydlím, a je pro mě důležité, abychom byli spolu a vzájemně komunikovali. Rodina je pro mě natolik důležitá, že pak nekoukám na to, jestli mám odřenou sedačku nebo čerstvou díru v podlaze. Zároveň však chci, aby rodina bydlela v hezkém prostředí – to je dům, zahrada, bazén pro děti... S tím jsem dům také sama rekonstruovala a zařizovala. S pomocí architekta, který by mi asi dobře poradil, bych to už ale nebyla já.
Jaký styl bydlení se vám líbí a jak se to shoduje s vybavením, které máte doma?
Musím přiznat, že vkus se mi dost mění. Dřív se mi líbila ocel a sklo. Teď bych si vybrala dražší španělský styl, bydlení v domě u moře s terasou pod sloupy, kde je příjemný stín... Líbí se mi jednoduchý styl, ale zároveň musím říct, že teď by se mi líbila koupelna, která má bílo-modré kachlíky, což nikdy předtím nebylo. Obdivuji vanu na nožičkách, kterou jsem nikdy nechtěla, líbí se mi mosazné kohoutky...
Máte nějaké oblíbené značky nábytku nebo doplňků?
Absolutně ne. Vybírám podle toho, co se mi líbí. Stejně to mám i s oblečením.
Která místnost je pro vás nejdůležitější?
Já mám v srdci dětské pokojíčky. To bylo pro mě to nejdůležitější v době, kdy jsme se po rozvodu stěhovali. Byla jsem vynervovaná, aby tam dětem bylo dobře a aby se jim tam líbilo. Vašíkovi jsem třeba koupila postel se spaním nahoře a se skluzavkou. Alička ji pak, když povyrostla, dostala taky, ale řekla, že nahoře nikdy spát nebude, takže jsme si udělali díky matracím ráj na zemi. Zamilovaná místnost nás všech je obývací pokoj se sedačkou, která musí být obrovská, abychom se tam všichni vešli. Nacpat tam čtyři lidi a tři psy je docela umění. Na sedačce odpočíváme, koukáme na televizi, povídáme si, a dokonce na ní i jíme...
Vlastníte nějaký kus nábytku nebo doplněk, který s vámi putuje a vždycky bude?
Je toho hodně. Po babičce mám broušený skleněný servis, který nemám vystavený, ale vždycky se mnou půjde dál. Pak jsou to dopisy od babičky, které v životě nikomu nedám. Dále jsou to věci, které jsem dostala od maminky, třeba ručně napsané recepty, to je poklad! Pak je to soška, kterou jsem si sama koupila ve starožitnictví. Na tu jsem pyšná, mám k ní vztah a vlastně ani nevím proč.
Co domácí mazlíčci, máte nějaké, a jak dalece jim ustupujete?
Máme tři psy z útulku, kteří s námi bydlí doma. Jsou to potvory rozmazlené a přizpůsobujeme se jim my i interiér. Tuhle se Mike protáhl a položil si tlapky na zeď, takže máme všude tlapky od bahna atd.
Patříte mezi domácí kutily, nebo necháváte vylepšování vašeho příbytku raději na odbornících?
Přitlouct hřebík dovedu, čímž se ale mezi domácí kutily neřadím. To nechávám na příteli, který je docela zručný. Kutím třeba na zahradě, ale nějak se mi nedaří. Moc bych si přála mít hezkou zahradu, a přitom mi tam chřadnou maliny i libeček, které každému rostou jako plevel. Ale brambory nám jdou...
