Když retro potká rondokubismus

Když dva architekti hledají místo k životu, nehledají jen dispozice a světové strany. Hledají příběh. Ten svůj našli v domě z 20. let minulého století, který byl postaven v osobitém rondokubistickém stylu s jemnými holandskými prvky. „Věděli jsme, že chceme bydlet v historické čtvrti Prahy.

Rondokubismus nás oslovil svojí výtvarnou hodnotou i atmosférou, kterou jsme chtěli přenést i do interiéru,“ říkají autoři návrhu, kteří se rozhodli, že spojí moderní funkčnost s retro odkazy, ale bez sentimentální repliky. Byt dříve sloužil jako nájemní a byl ve špatném stavu. Koupelna havarijní, každá místnost měla jinou podlahu a celkově působil tmavě a stísněně. Architekti však viděli potenciál v otevření prostoru, propojení místností a zapojení vyvýšené alkovny do jednoho vzdušného open space.

Retro detaily nejsou náhodnou dekorací. Interiér ctí československý design, který vnímá dvojice architektů jako důležitou součást národní identity. Najdeme tu legendární sedačku z tramvaje Tatra T3 nebo lampu Střelec ze 70. let od designéra Ivana Jakeše. Funkčnost však byla klíčová. Celý nábytek, včetně chytrých úložných prostor a schodů do alkovny z dubové spárovky, vznikl na míru ve spolupráci se šikovným truhlářem. „Byt není největší, proto jsme navrhovali úložné prostory, kde jsme mohli,“ říkají. Výsledkem je útulný prostor, který využívá každý centimetr s maximální efektivitou – od skrytých polic až po stropní úložné skříně.

Přestože má byt kompaktní rozměry, jeho největším překvapením je svět­lo. Díky rohovému umístění má okna ve všech místnostech – dokonce i v chod­bě, koupelně a na toaletě.

Dalším nečekaným hrdinou prostoru se staly schody do vyvýšené spací části. Zpočátku byly považované za překážku, dnes si na ně návštěvy rády sedají a obdivují byt z nové perspektivy.

Dominantní modrá barva, která se objevuje na zdech i v koupelnovém obkladu, dodává interiéru nadčasovost a vizuální propojení. „Modrá byla pro nás jasná volba. Nepodléhá trendům a pořád nás baví,“ dodávají architekti.

 

Několik let žili v Amsterdamu a věří, že právě tam si osvojili lásku k otevřenosti a opravdovosti – v prostoru i v materiálech. V jejich interiérech nenajdete záclony ani závěsy, ale klientům je samozřejmě neodpírají. Nebojí se barev – vnášejí do života hravost a energii. Dávají přednost přírodním materiálům před jejich náhražkami. Dřevo je pro ně dřevo, kámen je kámen – a tak to má být.