Sama designérka o sobě říká, že je eklektik od narození a s tímto stylem k nám přišla jako první. Je hezké, že si modernu střiženou starým umí naplno užívat i u sebe doma.
Váš byt je rychle se měnící živý organismus, co vás nutí k neustálým změnám?
Mám ráda, když jsem v něčem průkopník. A když s tím přijdu a ono se to pak najednou začne objevovat, tak já z toho zase vycouvám. Což je dost otřesné v tom, že doma věčně něco předělávám…
Popište nějaké zásadní změny!
Byt je ve starém, stoletém a původně lázeňském domě s úžasnou atmosférou. Miluji ho už jen pro jeho rozlohu 120 m2 a čtyřmetrové stropy. Když jsem se do něj nastěhovala, byl v hrozném stavu, ale měla jsem to štěstí, že mě domácí nechali dělat si s ním, co chci. Takže jsem natřela kdeco. Kdysi se mi líbily černé zdi, tak jsem vymalovala černě kuchyň, černé zdi byly i v synově pokoji, kde na nich byly ještě bílou křídou namalované obrazce.
Foto: archiv redakce
Ale pak přišel ten den, kdy jsem si řekla dost, chce to změnu, Pavlo, a koupila jsem tapetu s opicemi na zlatém podkladě. Bylo jí málo, tak jsem klidně zbytek zdi natřela zlatou barvou. Dále jsem šedou barvu na některých stěnách v kuchyni vyměnila za tmavě zelenou výmalbu. Dveře byly růžové, pak černé, teď jsou oranžové… Tmavý petrolejový obývák mám asi 3 roky, předtím jsem vystřídala asi 2 varianty. Teď se v interiérech začíná hodně používat petrolejová, a to už mě ale zase posouvá dál, takže bude brzy změna.
V čem momentálně „jedete“?
Teď jsem hodně dělala zlaté věci. A protože se nedá doma pracovat se sprejem, barvila jsem na terase, která to nakonec odnesla. Jak jsem tak stříkala prkna na zlato, tak mám teď i zlatou lavičku a zeď. Zeď asi na jaře natřu nabílo, ale lavičku chvilku nechám zlatou, je takhle pěkná. Také mě hodně baví zvířecí motivy.
Foto: archiv redakce
Třeba jsem si vytiskla fotku obrazu z 18. století s hlavou kozla v sametovém fraku, zvětšila ji na co největší formát a tapetovacím lepidlem jsem ji v chodbě nalepila na zeď. Pak jsem vzala černou barvu a z černého pozadí jsem malovala do ztracena na zeď a vůbec není poznat, že je malba na papíře a ne na zdi. To už jsem vyzkoušela i u klienta a byl nadšený. Nebo jsem si v Ikea koupila obyčejnou skříňku, natřela ji na černo, vnitřek na růžovo, dvířka jsem nechala očalounit sametem a olemovala ho paspulkou, pod samet dala polstrování a ozdobila je knoflíky. Kovář mi udělal kovovou konstrukci a na ni jsem skříňku přišroubovala.
Máte nějaký osobní zařizovací fígl?
Jsem ochotná investovat do kvalitní drahé věci, ale pak si k tomu udělám plno věcí úplně za pakatel, což mi to vyrovnává. Hodně teď maluju na zdi. Místo těch všelijakých drahých patin vlítnu do bytu se spreji a s barvami a každá zeď je pak originál a nevyjde to draho. Mám také ráda kontrasty. Třeba jsem koupila dva staré nemocniční servírovací stolky za 500 Kč, na jednom mám jenom sklo a mimo jiné i krásné svícny od Bořka Šípka, a na druhém mám zase jenom talíře.
Foto: archiv redakce
Jak vidíte budoucnost designu v Čechách?
Je dobré, že už se k nám zase vrátil trend barevnosti, protože už jsme byli v Čechách dost dlouho šedí. Před 15 lety jsme měli všichni meruňkové obýváky, brčálově zelené kuchyně a modré ložnice. Teď ti, co chtějí být moderní, malují všechno šedě a to taky není to pravé. Barvy jsou hezké, ale nemusí se to přehánět až do boho stylu. Také je hezké, že je teď styl víc ženský – vrátily se květy, můžete je k sobě vzájemně kombinovat, pohrát si s barevností a s dekory.
Měla byste nějaký vzkaz pro čtenáře?
Nekopírovat chyby. Na facebooku jsou různé skupiny pojmenované jako bohémský styl, skandinávský... a lidi tam dávají svoje byty, které ale většinou nemají s daným stylem moc společného. Takže je škoda, že i z tohoto si lidi berou špatné příklady. A stačilo by nebát se třeba zabrouzdat do zahraničí, nebo si nechat poradit od designéra.
Foto: archiv redakce
Mnohdy se argumentuje tím, že designér tlačí klienty do svého oblíbeného stylu, toho se možná lidi bojí.
Mně je nejbližší eklektický styl, ale nemám problém zákazníkovi navrhnout takový styl, který bude požadovat. I když mám samozřejmě svůj rukopis a lidé říkají, že mě tam vidí. On ten interiér nemusíte mít úplně vydesignovaný, stačí, když jedna nebo dvě věci jsou hodně kvalitní a třeba i ikony, a potom k tomu hledáte věci i v bazarech. Kumšt je umět to poskládat.
Foto: archiv redakce
***
Designérka
Pavla Kirschner
Bytová designérka, bývalá, ale ještě i občasná tatérka, vystudovala Designškolu, je majitelkou studia Pavla Kirschner. Studio nabízí služby spojené s tvorbou interiéru od počátečních skic po realizaci. Zabývá se nejen tvorbou nových interiérů, ale i jejich rekonstrukcí nebo jen dekorací, www.pavlakirschner.cz
