Místo, které umožní zklidnit rozjitřené smysly a působí doslova jako balzám na duši, mi představila návštěva tohoto domu obklopeného letitou zahradou. Rozhovor s majitelkou paní Ivou a designérkou Silvií Pařízkovou probíhal na sedacím okně s výhledem do zeleně, který mi dal na chvíli zapomenout, že jsem tu pracovně.
Paní Iva se netají tím, že jsou oba s manželem velmi vybíraví a nároční, zejména co se soukromí, které je pro ně naprosto klíčové, týká. „Jsou chvíle, kdy se s našimi sousedy ráda potkávám, ale také miluji ty nerušené okamžiky v naší zahradě s šálkem kávy a rozcuchem na hlavě,“ prozradila se smíchem. Kolem zahrady se vzrostlými stromy snově chodila velmi dlouho. A není se čemu divit.
Foto: Lukáš Hausenblas
Nachází se totiž na klidném místě odklopeném zelení, které zajišťuje žádané soukromí, a přesto je relativně blízko centra města. Manžel její přání vyslyšel a parcelu se starým domem koupil. Nový architektonicky zajímavý dům si manželé nechali původně navrhnout profesionálem, ale vzhledem k tomu, že bydleli nedaleko, se stavbou domu nespěchali. Architektonický návrh tak zůstal nějakou dobu ležet ladem. Mezitím manželé přikoupili ještě sousedící pozemek. Než začali dům stavět, dispozičně ho otočili a jeho konečnou podobu dál dotvářeli sami.
Foto: Lukáš HausenblasV době, kdy do realizace domu vstoupila designérka, nebyl už interiér nepomalovaným plátnem, ale měl položené podlahy, hotové koupelny a kuchyň integrovanou do obývacího pokoje. Vzhledem k tomu, že paní Iva ráda zabydluje a zútulňuje, její zadání směrem k designérce znělo poměrně jasně. Použít co nejvíce přírodních materiálů, tedy jít na to, jak se říká, přes přírodu, ale tak, aby interiér ve výsledku nepůsobil chalupářsky, ale příjemně zabydleně, a přitom moderně. Manželé mají dvě malé děti, jsou akční rodina, bylo proto potřeba myslet i na praktickou stránku. Interiérová designérka říká „Nejvíce mě inspirují samotní klienti. Snažím se jim ‚vlézt‘ do hlavy, poznat je a nechat jim prostor se vyjádřit, což u této dvojice nebyl problém, protože oba jsou velmi milí, vstřícní a navíc jsme v podobném věku.“
Foto: Lukáš Hausenblas
Dřevo v mnoha dokonale nedokonalých podobách
Vzhledem k tomu, že z počátku majitelka posílala designérce pro inspiraci fotky srubů, rozhodla se použít v interiéru staré vykartáčované dřevo, které vnáší do interiéru tu pravou autenticitu. Našla truhláře, který se na tento typ dřeva specializuje a nechala vyrobit fošny, které pokrývají celou stěnu dlouhé chodby a část stěny i prostoru nad velkými okny v obývacím pokoji.
Foto: Lukáš Hausenblas
Skvělé na spolupráci s truhlářem je podle designérky to, že si můžete říct, jak chcete, aby staré dřevo vypadalo. Klidně může mít i díry po hřebíkách či jiné nedokonalosti, které ho ve finále dělají vlastně dokonalým. Já osobně, když jsem si zblízka prohlédla to jedinečné prokreslení dřeva bez jakékoli finální povrchové úpravy a mohla se ho dotknout, jsem se do skoro 200 let starého dřeva zamilovala. Tento jedinečný prvek interiéru napověděl, že se mám dál na co těšit.
Foto: Lukáš Hausenblas
Podle návrhu designérky vznikl i konzolový stolek vyrobený z fošen s dírami, který působí, jako by ho právě přinesli z babiččiny půdy. Odlišnou barevnost dřeva vybrala designérka záměrně. K dekorování stěn zvolila netradičně proutěné podnosy, které prostor dlouhé chodby originálně zabydlují. Dalším prvkem, který předsíň pocitově zahřívá, je tapeta s dekorem režné látky. I přesto, že tapeta působí přírodně, dominantou interiéru stále zůstává dřevo. Z masivního dřeva je podle návrhů designérky vyroben i jídelní stůl se zatmelenými dírami, což vytváří krásný efekt, a také komoda v obytné části, která mě mimo jiné zaujala netradičními kruhovými úchyty. Jako kontrast k výrazným prvkům interiéru působí decentní betonová stěrka použitá na krbu a na stěně v obývací části. Stěrku designérka zvolila záměrně i z toho důvodu, že další bílá stěna by vedle bílé kuchyňské linky působila příliš chladně, což by byl přesný opak toho, co zamýšlela.
Foto: Lukáš Hausenblas
Pokračování v přírodním stylu
Při výběru textilií a koberců zůstala designérka jak jinak než u přírody. V chodbě našel své místo nádherný ručně tkaný koberec ze stoprocentní vlny. S designérkou jsme si povídaly o tom, že stále dost lidí má k vlněným kobercům předsudky, což je velká škoda. Jednak je chůze po vlněném koberci neskutečně příjemná, a to v létě i v zimě, protože toto přírodní vlákno disponuje skvělými tepelněizolačními vlastnostmi, a jednak, což málokdo ví, díky lanolinu, který je ve vlasu obsažen, má vlněný koberec samočisticí schopnost.
Foto: Lukáš Hausenblas
Ručně pletené deky z alpaky se zajímavým vzorem jsou hebké, nekoušou a v zimě krásně zahřejí. Bavlněné a lněné dekorační polštáře ve skandinávském stylu jsou nejen velmi příjemné na dotek, ale jsou skvělým nástrojem, jak interiér ještě více zabydlet. Podtrženo, sečteno, stěhovala bych se bez váhání.
