O mladých lidech z generace Z často slýcháme, že místo šetření na vlastní bydlení raději utrácejí za předraženou výběrovou kávu, cestování a zážitky, které si ve skutečnosti nemohou dovolit. Jenže pohled do peněženek mladých Čechů ukazuje úplně jiný příběh. Aktuální průzkum Air Bank z prvního čtvrtletí tohoto roku vyvrací představu o mladých hédonistech, kteří žijí jen pro ten dnešní den.
Lidé z generace Z (narození mezi 1997–2012) jsou podle dat v mnoha ohledech disciplinovanější než jejich rodiče nebo prarodiče. Zatímco starší generace často bojují s tím, aby z výplaty vůbec něco ušetřily, mladí do 25 let v odkládání peněz vynikají. Celých 57 % z nich potvrzuje, že zvládají každý měsíc bez problémů odložit alespoň desetinu svého příjmu. „U lidí mezi 26 a 60 lety si takto odkládá téměř o 10 % respondentů méně. Přitom bychom mohli očekávat, že lidé okolo čtyřicítky mají vyšší příjmy a mohou si úspory dovolit spíše. Je zřejmé, že mladí lidé jsou finančně zodpovědnější, než si často myslíme,“ komentuje výsledek průzkumu Petr Žabža, vedoucí týmu Investic v Air Bank.
Ukazuje se, že mladí lidé sice mají nižší příjmy, ale o to úzkostlivěji si hlídají, kam jejich peníze odtékají.
Na radostech mladí ušetří
Kolují mýty, že mladí lidé utrácejí za zbytečnosti. Z dat průzkumu Air Bank ale plyne, že pro radost vydávají prostředky střídmě. Zatímco lidé ve středním věku měsíčně utratí za věci, které jim dělají radost, téměř čtyři tisíce korun; nejmladší dospělí se drží u hranice tří tisíc.
Průzkum srovnával také to, kolik šálků kávy v hodnotě 60 Kč daná osoba týdně vypije. Nejmladší generace si v porovnání se všemi ostatními věkovými skupinami dopřává kávu v kavárně nejméně, v průměru 3,4 šálku.
Foto: Airbank
Úspory častěji investují
Další průzkum z října 2025 odhalil, že více než 70 % mladých do 30 let už aktivně investuje. Zatímco jejich rodiče spoléhali na stavební spoření nebo nechávali peníze na běžných účtech, dnešní dvacátníci se nebojí riskovat. Zmizela u nich bariéra, že k investování jsou potřeba statisíce. Třetina z nich si uvědomuje, že smysl má začít i s pětistovkou měsíčně, což je názor, který ve zbytku populace sdílí jen necelá pětina lidí.
„Mladá generace je pod větším tlakem kvůli cenám bydlení, a proto je nucena o penězích přemýšlet strategicky už od první výplaty. Často si mohou dovolit odkládat menší částky. Klíčem je však pravidelnost a dlouhodobost. Složené úročení a dlouhý časový horizont pak doženou zbytek. Pokud se chcete zajistit na stáří nebo vybudovat majetek, je čas vaše největší výhoda. Mladí lidé si toho jsou vědomi, proto se správně nebojí ani rizikovějších typů investic, protože čas je na jejich straně,“ popisuje výsledky Žabža. „Portfolio lidí, kteří se k investování dostanou na prahu čtyřicítky, se však od portfolií mladých investorů nijak dramaticky lišit nemusí. Člověk má stále více jak dvacetiletý investiční horizont, a proto by míra investice do akcií měla být jen o trochu menší, než u dvacátníků.“
Zajímavé je také rozdělení mladých investorů. Generace Z se v podstatě rozštěpila na dva tábory. Na jedné straně stojí čtvrtina těch, kteří si investice nemohou dovolit, protože s penězi vyjdou jen tak tak. Na druhé straně je téměř stejná skupina lidí, kteří už teď posílají do akcií, ETF fondů nebo kryptoměn více než dva tisíce korun měsíčně.
„Z dat vidíme dvě věci zároveň: mladí se nebojí akcií a ETF, sledují podcasty a jsou zdravě skeptičtí k investičním mýtům. Zároveň ale vyžadují vysokou likviditu – nechtějí mít pocit, že jsou ‚zamčeni‘ na roky. Proto je pro ně klíčové mít vedle dlouhodobého portfolia i rychle dostupnou rezervu. Z našich zkušeností velmi oceňují různé mobilní aplikace, kde mají kontrolu nad svými penězi a které jim umožňují okamžitý náhled a aktivní obsluhu svého portfolia,“ říká Žabža.
Hlavními cíli mladých lidí (do 30 let) při investování a zhodnocování peněz jsou: tvorba finanční rezervy (21 %), pasivní příjem (20 %), budování majetku (20 %) nebo zajištění se na stáří (14 %). U celkové populace je běžnější motivací zajištění se na stáří. Naopak méně lidí investuje kvůli budování majetku či pasivního příjmu.
Vypadá to, že nejmladší dospělí sice mají do kapsy hlouběji než starší ročníky, ale v disciplíně a plánování je často válcují. Vidí větší smysl v budování finančního polštáře. Zažité stereotypy o rozmařilém mládí tak definitivně končí. Namísto drahých statusových symbolů nastupuje éra pragmatických investorů.
