Ze spojení tradiční české značky RAKO s významným českým, světovým designérem Maximem Velčovským vzešla autorská série slinutých keramických dlaždic s názvem Linka. Jak vznikala série Linka – příběh od první skicy až po realizaci můžete sledovat ve videu s Maximem Velčovským. V galerii najdete dále nejznámější Maximovy porcelánové či skleněné designovky.
Foto: archiv redakce
Jak vnímáte značku RAKO a co bylo impulzem pro vytvoření série pro RAKO, Linka by Maxim Velčovský?
Byl jsem oslovený společností, abych vytvořil novou sérii, a to byla samozřejmě velká výzva. Protože RAKO je značka, která definuje určitý vizuální svět, ve kterém se člověk pohybuje. Všechno, co vidíme kolem sebe, bylo někým navrženo. Ať už domy nebo interiéry a design, který nás obklopuje. A RAKO se historicky podílelo na té krajině tvarů. Člověk navštěvuje Café Imperial, což je neuvěřitelný interiér, chodí do bazénu, do lázní, do baru a pohybuje se domy, kde všude RAKO realizovalo veřejný a soukromý prostor. Já sám jsem zakladatel portálu Obklady a dlažby v Československu, kde mapujeme komunitně staré obklady a dlažby v domech, které tam jsou dodnes. Nabádáme lidi, aby renovovali staré obklady, nenahrazovali je vždy jen novými. Aby měli vztah k historii. Pro mě bylo navrhovat sérii pro RAKO něco neuvěřitelného. Je tady přes sto let a je součástí naší identity a vizuální kultury. Výrobní závod, to je prostor, který mě vždycky zajímal, protože si člověk musí nahmatat proces tvorby a výroby a technologie, aby mohl přijít se zajímavým řešením.
Linka je název nové RAKO série. Zachycujete mimochodem linkou, kresbou momentální nápad, myšlenku?
Kreslení je pro mě součástí definování nápadu. Linka na papíře je totiž první, co vás na něm napadne. Ukazoval jsem reference, co linka znamená, kde začíná. Začínáte abstraktně, a když spojíte víc linek dohromady, můžou vznikat konkrétní věci. Jak se v angličtině říká – You start from scratch, což v překladu znamená, že začnete od nuly, tedy z místa, kde nic před tím nebylo. Přišlo mi proto zajímavé v sérii Linka s linií pracovat.
Foto: archiv redakce
Jak vznikal design série? Byl jste ve výrobě. Pak jste si udělal představu, jak série bude vypadat?
Designér je tak trochu detektiv, který se musí seznámit s předměty doličnými a osahat si to místo, kde se pohybuje. Dojít k vyřešení zločinu. Musí se seznámit s výrobou a dívat se a pečlivě zkoumat, co se děje v okolí, jak se melou suroviny, co se děje u lisu, u výrobních linek a je důležité naslouchat odborníkům, výrobnímu týmu. Ten je neskutečně důležitý. Ve finále Vám to může celý projekt pohřbít, když není tým na Vaší straně. Série Linka vznikla díky fantastické souhře všech lidí, co se na tom podíleli.
Posbíral jste tedy stopy ve výrobě a začal jste hledat řešení?
Pro mě je důležité respektovat výrobu. Aby si člověk nevymyslel něco, co nejde realizovat a zároveň, aby obohatil portfolio firmy. Nová série se jmenuje Linka. V projektu série jsou dvě linie – první o kreslení, kdy se dekor stává scanem linky, a z něhož vzniká větší dekor. U menšího je nakreslená v počítači do kompozice. V prostředí počítače je linka poslaná do miliónu různých velikostí v prostoru. Díváte se na tisíce linií v nekonečnu. V tom je následně vyfotíte a přenesete zpátky na plochu. Z nekonečna vzniká mozaika čar – a to je přístup, který vám umožní vymyslet strukturu na povrchu obkladu. Existují další přístupy jakoby multiplikace čar. Druhá Linka mě zavádí až do momentu, kdy se lidstvo přesunulo z jeskyní do obydlí, kdy začalo hloubit jámy a používat větve, aby je proplétali a nabalovali na ně hlínu. Díky tomu vznikly stěny, z nichž se stavěly domy a příbytky. Pro mě je právě obklad evolucí stěny. Kombinace praktické a estetické funkce. Tam je také vidět struktura, rastr, které sleduji. Díky počítačovým technologiím navíc můžeme pracovat s algoritmy, což by ještě před pár lety nešlo.
Jaké jsou formáty této série?
Formáty dlaždic jsou 60 x 60 cm a 20 x 20 cm, což umožňuje kombinovat více barev a designů v jedné ploše. Oba formáty jsou rektifikované a je možné je pokládat na menší 2 mm spáru.
A co barevná škála?
Lidé, kteří si zařizují interiér, se rozhodují mezi světlejším a tmavším přístupem. Já připravil skupinu osmi dekorů. Ty jsou rozděleny do dvou skupin. Jedna je založena z černé a hnědé, to je ta zemitější. A vždy je obohacena o kontrastní dlaždici. A druhá skupina je kombinace šedé a bílé, obohacená o šedočerný dekor.
Jak byste popsal povrch?
Je zajímavý na dotek, cítíte jemný pseudo reliéf. Povrch dlaždic je protiskluzný, bezpečný, a přesto velmi dobře čistitelný a praktický na úklid. RAKO ho označuje ABS, Antislip-R10/B-Smooth.
Linku máme na světě. Jak byste ji představil?
Já si myslím, že projekt, který jsme vytvořili, je současný. A to je dobrou zprávou pro lidi, kteří hledají nové přístupy a nové věci nebo naopak očekávají kombinaci tradice a nových přístupů. Zároveň by měl být nadčasový. Vznikl v nějaké době a je univerzální a nadčasový pro lidi, kteří si tyto dlaždice budou chtít koupit za pár let. Aby neměli problém s tím, že je to zastaralé. Zároveň se tam prolínají dvě linky – ornamentální, vycházející z té skicy a ta minimalistická – která vytváří unifikovaný povrch, který neruší oko. Já bych to shrnul jako současný, nadčasový a pak ornamentálně minimalistický přístup.
Které prostory by Vám udělaly radost, kdyby byly obloženy Linkou? Kde byste ji viděl nejraději?
Je dobré naslouchat architektům, a když se takový obklad dostane do zajímavého projektu, tak je to radost. Protože mě fascinuje veřejný prostor, který je definován pokaždé nějakým architektonickým přístupem, byl bych rád, kdyby se Linka uplatnila jak v soukromém, tak i ve veřejném prostoru.
Foto: archiv redakce
MgA. Maxim Velčovský
Maxim Velčovský vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. V roce 2002 založil s Jakubem Berdychem Qubus design studio, od roku 2011 působí jako vedoucí Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a jako kreativní ředitel společnosti Lasvit. Jeho práce jsou zařazeny ve sbírkách Victoria & Albert musea v Londýně, Centre Pompidou v Paříži, Mudac Lausanne, Neue Sammlung v Mnichově, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a Moravské galerii v Brně. Jeho portfolio zahrnuje koncepty pro privátní galerie, stejně jako práce pro nadnárodní korporace. Práce Maxima Velčovského byla zařazena Marcusem Fairsem do publikace Twenty-First Century Design. V roce 2006 se Maxim Velčovský jako první český designér dostal na titulní stranu britského časopisu Icon a v roce 2007 byl v publikaci & fork vybrán mezi 100 nejzajímavějších mladých produktových designérů poslední pětiletky. V roce 2007 byl Akademií Czech Grand Design zvolen designérem roku a v roce 2008 jeho instalace pro společnost Lobmeyr dostala od časopisu Wallpaper ocenění zakázka roku.
Více o sérii Linka najdete na www.rako.cz
