Když dáte moderátorovi formátu Aleše Cibulky prostor v časopise, spolehlivě vám ho zaplní. A co víc, jeho odpovědi jsou vtipné, od srdce a zavedou vás k němu do bytu, na chalupu i do dětství.
Vzpomenete si na vaše první bydlení bez rodičů?
No jasně, to byl velký životní zlom! Internát ve Studentské ulici v Praze. Sešli se tam studenti škol, které neměly vlastní bydlení. Na pokoji nás bylo 11 – hornista, operní pěvec, masér, bubeník, saxofonista. Musím říct, že z luxusu vlastního dětského pokoje to byl šok. Ale mnohé se tam člověk naučil. No a o dva roky později pak první pronajatý byt. První vlastní klíče, první soukromí. Vždycky, když projíždím ulicí Komunardů, zmocní se mě nostalgie, tam to bylo.
Dělíte čas mezi moderní pražské bydlení a venkovské bydlení ve 200 let staré roubence. Co pro vás to či ono znamená?
Myslím, že jsme to dovedli k naprosté dokonalosti. Když už nás štve velkoměsto, ruch a lidi, mizíme do nádherného Máchova kraje. Když pak máme chuť, vracíme se do víru velkoměsta. Dlužno ale podotknout, že čas prožitý na chalupě už se s rostoucím věkem prodlužuje. Kdysi jsme pátek i sobotu trávili někde v centru Prahy v baru s kamarády, dneska na zápraží sledujeme západ slunce a jsme šťastní. Mejdanů už bylo dost.
Když jste se s partnerem Michalem Jagelkou zařizovali, shodli jste se na vkusu?
V současné sobě žijeme v Praze v mezonetovém bytě, který jsme si před bezmála dvaceti lety vysnili. A opravdu jsme se téměř ve všem shodli. Pak jsme se každý „vyřádili“ při plánování našich pracoven. Michal ji má decentní, noblesní, s vlasteneckými obrazy, říkáme jí „prezidentská pracovna“. Já jsem si ve své prosadil stěny v barvě zářivě žlutých narcisek, spoustu obrázků, Michal jí říká „studentský pokoj“.
Nechali jste si při zařizování radit od odborníka?
Když jsme tenhle náš velký byt začali zařizovat, řekli jsme si, že to už nám musí poradit odborník. S jednou odbornicí jsme se sešli a ona nám všechny naše nápady rozmlouvala. Kuchyňská linka s hodně vysokou pracovní deskou? To je nesmysl! Zářivě žlutá pracovna? To se nehodí… Tak jsme si nakonec všechno udělali podle sebe a jsme tak šťastní. V tomhle bytě žijeme my a ne nějaký odborník. Byť je možná něco špatně.
Jak trnitá byla cesta k výsledku?
Zařizovali jsme v době, kdy ještě nebyl takový výběr, co se týká nábytku, osvětlení, dekorací. V tom to bylo jednodušší. Když se dneska díváme kolem sebe, jaké jsou možnosti, točí se nám z toho hlava. Je ale úžasné, že člověk si může koupit to, co chce. Tedy pokud na to má, že?
Zajímáte se o interiérový design?
Moc nás to baví. I když časopisy věnující se bytové architektuře a vybavení poslední roky vytlačily sruby, roubenky, chalupaření, zahradničení a tak podobně. Spíš než to, jaké frčí postele, nás zajímá správný střih ořešáku a jak se dělají dle starých receptur výmazy u prastaré roubenky.
Existuje nějaká vytoužená věc, kterou byste si chtěli pořídit? Nebo už ji máte?
Máme! Snili jsme o tom, že na chalupu bychom rádi kachlová kamna. Máme je a jsou pomněnkově modrá! A díky radám odborníků vytápějí celou chalupu. Horký vzduch, který produkují, rozháníme ventilátory po celém domě. Jo, to jsme si splnili sen!
Máte nějaký předmět či kus nábytku, který s vámi putuje životem?
Když jsme se stěhovali z našeho původního bytu do toho současného, řekli jsme si tenkrát, že si koupíme všechno nové. Šlo s námi jen nádobí a pár osobních věcí. Je ale pravda, že na chalupě máme dost kousků po našich babičkách a dědečcích, které bychom nedali. Já mám třeba po pradědovi dřevěný kufr, se kterým šel na vojnu, nebo skleněný džbán na pivo, který mu roku 1873 vyfoukli a do něj vyryli iniciály.
Která místnost je pro vás doma stěžejní a proč?
V Praze asi obývák a na chaloupce sednice, kde jsme nejčastěji, kde se scházíme s přáteli a kamarády, kde to prostě žije.
Jste manuálně zručný a dokážete doma či na chalupě něco opravit?
Hodně jsem se toho naučil už jako kluk, táta nás v tom s bráchou dost cepoval a dneska se to hodí. Co se týká zedničení, zahradničení a podobně, vystačím si sám. Tak dlouho jsme hledali někoho, kdo bude umět u klasické staré roubenky pečovat o trámy a restaurovat staré výmazy, až jsem se to nakonec naučil sám. Je to piplačka, ale je radost vidět, jak vám pod rukama ta prastará stavba vykvétá do krásy. Pak máme kolem sebe ale dost šikovných řemeslníků, protože jsou práce, na které už si s Michalem netroufneme.
Domácnost s vámi sdílí vipet Tobiáš, jak dalece to doma řídí on?
Skoro dvacet let jsme měli dva barmské kocourky a zvykli jsme si, že jsme vlastně u nich na návštěvě. Totéž je s Tobiáškem. Kdo má ale doma zvířátka, ten ví, že ta radost, kterou člověku dají, za nějakou tu drobně okousanou sedačku stojí. Vše na chalupě, na zahradě i v pražském bytě je Tobisovi podřízeno tak, aby mu nehrozilo nějaké nebezpečí, aby mohl naprosto všude a přitom si neublížil a nic nezničil.
Měl byste nějaký „bydlicí“ vzkaz pro naše čtenářky a čtenáře?
Nenechte si vymluvit své sny a svá přání! Chcete modrou pec? Pořiďte si ji! Chcete narciskově žlutou pracovnu? Proč ne! Plňte si své sny a neslevujte z nich!
Aleš Cibulka
televizní a rozhlasový moderátor, publicista
Už 26. rokem pracuje v Českého rozhlasu. Téměr 20 let moderuje každou sobotu vlastní talkshow Tobogan. Letos je připravená novinka – roadshow Rozhlas jede za vámi! Během roku Aleš projede celou republiku a do místních kulturních domů přiveze vždy jednu rozhlasovou osobnost, jednoho slavného zpěváka či zpěvačku a také generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, více na rozhlasjede.cz
