Do vinohradského dvacetimetráku se schoulil černý drak. Po jeho hřbetu je možné vystoupat do patra na spaní. Uvnitř obludy prosvítá za drátosklem malá koupelna…
Pořídil jsem si malý byt, abych na něm mohl vyzkoušet řešení, která by klasický klient moc nepřivítal. Ať jde o použití černé barvy, surové oceli, tak ale i škrábané omítky, nerezové sítě, prosklené koupelny s toaletou, knihovny z křížů, zavěšeného kola nad sedačkou. Sama o sobě velikost 20 m2 je experimentem. Šlo tedy o hledání hranice minimálního prostoru, vyzkoušet si na vlastní kůži, co funguje a co nikoliv.
Jaká byla filosofie záměru?
Vlastnictví vás zavazuje. Pořízením bytu jej sice vlastníte, ale on pak začne vlastnit vás. Proto je byt malý, nenáročný na úklid a hypoteční úvěr. Jedná se o moderní přístup k životu, kdy trávíme v mladém věku čas s kamarády, na výletech, v práci, hledáme dobrodružství. Byt je jen nezbytným zázemím určeným k přespání a k základní hygieně. Prostor vás nutí trávit čas mimo něj, užívat si život, nikoliv jej trávit v interiéru. Pořádná postel, malá kuchyňka a prostorný sprchový kout jsou tak jedinou triádou, která by neměla v bytě chybět.
Má byt nějaké přidané hodnoty?
Nejhodnotnější na řešení tohoto bytu jsou jiné věci, než je vzhled interiéru. Primárně tedy krásná lokalita pražských Vinohrad na pomezí blokové a vilové zástavby, plná parků a stromů v ulicích. Orientace bytu je směrem do vnitrobloku, v 1. NP, tedy stačí seběhnout 7 schodů a člověk snídá v trávě přilehlého dvorku, povídá si se sousedy přes plot. Společné prostory činžovního domu mají velkorysý vstup, krásné obklady, dlažby, štuky, nádherné dveře s prdelatými andělíčky, litinové zábradlí. Na souseda se snad ani nedozvoníte, je potřeba použít „klepadlo“.
Jak rozsáhlou rekonstrukci jste museli v bytě udělat?
Prostor původně sloužil jako správcovské zázemí. Již v historických plánech je viditelná změna, kdy se na voskovém plátně objevily červeně přeškrtnuté stěny a dodatečné zakomponování ukrojených 20 m2 z velkého bytu pro vytvoření malého bytu domovníka. Tristní stav nemovitosti deklaruje například původní umístění zašité toalety na schodišti. Hloubková rekonstrukce tedy obsahovala kompletně nové rozvody kanalizace s navýšením kapacity, přivedením nového vodovodního potrubí, odvětrání digestoře a koupelny do původních komínů, které ztratily svou funkci. Elektrické rozvody byly zastaralé, tažené v hliníku. Nahradila je tedy měď, trojfázový přívod.
Foto: Jiří Lízler
Provázely rekonstrukci i nějaké obtíže?
Pro kvalitnější dispozice bylo nutné posunout otvor v nosné stěně o 40 cm. Není se čím chlubit, ale po mailovém zaslání projektu a následujícím písemném nesouhlasu všech sousedů s touto úpravou jsem se rozhodl otvor posunout „na černo“. Sousedé na to přišli a dva roky probíhalo soudní řízení a pokuta z úřadu. Následně jsem získal možnost všem osobně odprezentovat svůj záměr, vysvětlit detailně, o jak malý zásah se jednalo. Dodatečně jsme se společně usmířili. Pochopili, že jsem architekt, mám již nějaké zkušenosti a rekonstrukce má hlavu a patu. Truhlář, který mi repasoval dveře, pak též přiložil ruku ke společným částem domu a zrepasoval vstupní „lítačky“ (dveře na dvorek). Negativní vztahy se překlopily v příjemné sousedské soužití a vše má dobrý konec.
Foto: Jiří Lízler
ARCHITEKT
Jakub Heidler
Studio Reaktor
Tvorbu zakládáme na synergii a silných vazbách mezioborové spolupráce. Do procesu navrhování přimícháme grafiky, krajináře, stavaře a další specialisty, spojené s vývojem kvalitního výsledku. Štěpíme standardní zadání, tavíme zajeté koleje, abychom se dostali k jádru každého projektu.
