Paní Hanu přihlásila do pořadu švagrová. Už se nemohla dívat na to, jak se svými dcerami živoří. Hana by si přála pro své dcery dva samostatné pokoje, aby jim dopřála soukromí a šťastné dětství. Na dětská kouzla tu jsou designérky Renata a Veronika.
Premiérový díl Jak se staví sen uvidíte v pátek 27. ledna ve 22.00 na Primě.
Foto: archiv redakce
Samoživitelka bez půjček
Hana vychovala čtyři děti, dvě už jsou dospělé a mají svůj život, dvě dcery s ní ale stále bydlí. První tři děti měla s prvním manželem, se kterým má dobrý vztah, jen jim to přestalo klapat. Pak se zamilovala podruhé, a nebyla to šťastná volba. Partner ji psychicky týral. Nakonec od něj s pomocí rodiny odešla. Vrátila se do domu po babičce, o který se sice vzorně stará, ale na větší úpravy sama nestačí. Paní Hana pracuje jako kuchařka ve školní jídelně. Je matkou samoživitelkou, která vyjde s penězi jen tak tak. Přesto nemá žádnou půjčku, dluhy ani za sebou exekuci či osobní bankrot. Působí velice skromně, a hlavně by si přála to nejlepší pro své děti. Momentálně je bez partnera, ráda peče a vaří.
Foto: archiv redakce
Soukromí v pokojíčcích
Společně s dcerami žijí v domě, který zdědila po své babičce. V domě jsou udělané odpady, elektrika, dlažba. Na víc nenašetřily. Dcery mají společný pokoj, což nedělá dobrotu, a paní Hana nemá finanční prostředky na vybudování dvou samostatných dětských pokojů. Nejdůležitější je asi pokoj pro starší dceru, která by v něm uvítala větší postel, vše ve světlých barvách a celkový design odpovídající mladé slečně. Pokoj pro mladší dceru by měl mít vše, co potřebuje – pracovní stůl, židli, lampičku, skříň nebo polici na školní potřeby. Zbytek pokojíčku by měl být stále ještě v dětském duchu – má ráda panenky a princezny. Pokud by Hana měla chtít něco pro sebe, přála by si oddělit ložnici od obývací části dveřmi a má ráda bílou barvu. Dětské sny se mají plnit. Takže pokoje pro mladé slečny jsou jasná volba, ale stihnou za pět dní udělat naše designérky ještě nějakou radost jejich mamince?
Foto: archiv redakce
Očima designérek Renaty Pápai a Veroniky Haroldová
Starý vesnický domek a viditelná snaha Hanky o jeho lehce romantizující vybavení nás jednoznačně navedly k venkovskému stylu. Mezi první ideje patřily dřevěná podlaha, bílý nábytek a bílé interiérové dveře, které jsme později doplnily stylovými tapetami v přírodních barvách. Původní prioritou proměny bylo řešení dvou samostatných dětských pokojíků. K nim jsme přirozeně přidaly vstupní chodbu, která bude po proměně důstojnou cestou od hlavního vchodu do obou pokojů. To se nám ale s ohledem na Hančinu těžkou životní situaci zdálo málo, a rozhodly jsme se proto udělat jí radost ještě kuchyní. A protože kuchyně přímo navazuje neuzavřeným otvorem na obývací pokoj, cítily jsme, že by bylo ideální zvládnout i jeho proměnu. Jenže to už se nám zdálo moc a měly jsme z extrémně velkého rozsahu proměny obavy, protože loni si podobný rozsah zcela výjimečně vyžádal jeden den úprav navíc.
Foto: archiv redakce
Řešení problémů
Zásadním problémem se hned na začátku ukázalo to, že jeden z dětských pokojů je průchozí do druhého. Snažily jsme se tento hendikep vyřešit prioritně úpravou dispozice. Bohužel vytvoření chodby podél stěny s oknem do dvora by přednímu pokoji vzalo denní světlo a možnost přirozeného větrání a nové okno v protilehlé stěně nebylo možné probourat. Na druhé straně pokoje zase vybudování chodby překážely schody na půdu. Nakonec jsme se tedy po velkém váhání rozhodly tento hendikep zmírnit vhodným rozdělením pokojů mezi obě dcery s ohledem na jejich rozdílný věk a soukromí průchozímu pokoji zajistit zónováním v rámci interiéru. Při samotné realizaci stavby byla největším problémem rozhodně elektřina. Oba řešené dětské pokoje jsou ve staré části domu, kde byly původní, velmi staré a zcela nevyhovující elektrické rozvody. Bylo třeba jejich kompletní předělání, včetně reorganizace hlavního rozvaděče. Díky velkému objemu sekání ve starých zdech, které se místy doslova sypaly, začala stavba postupně nabírat zpoždění, a dokonce jsme musely navyšovat množství závozu stavebního materiálu, a to hned několikrát. Velký rozsah, špatné zdivo a vysoká vlhkost vzduchu v týdnu, který kompletně propršel, vedly k problémům s vysycháním zaházených šliců, což výrazně zdramatizovalo náš závod s časem.
Foto: archiv redakce
Zachovat jednotný styl
Pro všechny řešené interiéry jsme zvolily jednotný styl, který se v jemných nuancích prolíná celým domem. Tento způsob navrhování je vlastně i naším know-how, pomocí něhož rády a často řešíme všechny své interiéry. Základem je vinylová krytina, která na první pohled působí jako stará dřevěná prkenná podlaha. Její tmavě hnědou barvu prosvětluje bílé žilkování, které ji vizuálně propojuje s bílým nábytkem. Tomu jsme dopřály rámová dvířka s profilací inspirovanou kazetovými dveřmi. Tmavý odstín hnědé pak opakujeme také na psacích stolech a krycích deskách nábytku z masivního dřeva, které truhlář namořil do sytějšího odstínu ladícího s podlahou. Dům ve výsledku nese jednotný rukopis a styl, ve kterém pečlivě sladěné barvy, materiály a doplňky umocňují celkovou atmosféru a sílu zvoleného konceptu příjemně neformálního venkovského bydlení.
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Partnerem této sezóny pořadu je společnost Raiffeisen stavební spořitelna (www.rsts.cz).
V dalším dílu se můžete těšit – jak vytvořit osobní prostor pro každého z rodiny.
