I ty nejméně nápadné paneláky čas od času skrývají originální překvapení. Jedním takovým je i domov finalistů předloňské řady televizní show MasterChef Vojty a Betty Urbanových. Muž roku 2019 si svou milou získal právě během společného působení v kuchařském klání a jak to tak vypadá, spíše než ve hře má štěstí v lásce.
Jak jste se k vašemu novému bytu dostali?
V: Jsme tady v pronájmu, ke kterému jsme se dostali úplně náhodou přes našeho známého. Zrovna tady začínala rekonstrukce – první bourací práce. To se nám dost hodilo, protože jsme měli ambasadorskou nabídku od XXXLutz na úplně novou kuchyň. Právě díky začínající rekonstrukci se nám podařilo s majitelem domluvit, že si kuchyň „doneseme“ vlastní. Majitel v té době také pracoval s panem architektem Janem Klempířem na konceptu optimálního využití prostoru, takže jsme dokonce i dostali příležitost do té rekonstrukce do jisté míry zasahovat.
Foto: Robert Žakovič
Má prostor nějaká specifika?
V: Jedná se o rohový byt v paneláku, takže oproti běžným bytům máme navíc jedno okno také na boční stěně – v koupelně přímo nad umyvadlem. I díky němu se do bytu dostává dost světla, které chtěl majitel s architektem využít, a tak se rozhodli instalovat celou řadu skleněných prvků. Denní světlo tak proniká skutečně úplně všude.
Foto: Robert Žakovič
Jak se potkávaly vaše představy s konceptem pana architekta a majitele?
V: Když jsme do toho vstoupili, oni už měli nějaké návrhy – dispoziční i designové. Tím, jak jsme do toho začali malinko mluvit, jejich vize se začala postupně posouvat. Nejzásadnější byla právě ta kuchyň, kterou jsme si vymysleli pomalu přes půl bytu. Tomu bylo celou původní koncepci nutné trochu přizpůsobit.
Jak významná je pro vás zrovna kuchyň?
B: Kuchyň je pro nás vlastně nejdůležitější místo v bytě, a to hned z několika důvodů. Jednak rádi a hodně vaříme a jednak se vařením částečně i živíme – natáčíme recepty. Na kuchyňskou linku jsme tak měli poměrně konkrétní požadavky, díky kterým měla všem našim potřebám plně vyhovovat a zároveň být dostatečně fotogenická. Jednou z nezbytností byl například velký kuchyňský ostrůvek.
V: Právě proto jsme nemohli sehnat jiný byt k pronájmu – všechny měly buď už starou a neatraktivní kuchyň, nebo neměly kuchyňský ostrůvek, nebo nesplňovaly naše další parametry. Právě tento byt tak pro nás byl tou nejlepší volbou především díky tomu, že jsme si mohli „přinést“ kuchyň, jakou jsme jen chtěli. Moc si vážíme toho, že nám majitel vyšel vstříc.
Foto: Robert Žakovič
Co bylo první jídlo, které jste v nové kuchyni uvařili?
V: Dobrá otázka. Asi vajíčka na snídani.
B: My jsme hodně snídaňoví, takže bych tomu věřila.
Jaké další nároky jste na novou kuchyň kladli?
B: Rozhodně dostatek úložného prostoru. Ten máme přímo v kuchyňské lince, v ostrůvku i v té sedací lavici u okna. Skříňky jsou úplně všude a žádná z nich nezůstala prázdná.
Zapojil se do plánování kuchyně i pan architekt, který pracoval na bytě?
V: Jistě. Měli jsme hned několik společných setkání s panem architektem i paní designérkou z XXXLutz, kde jsme dávali dohromady požadavky na design i funkčnost s reálnými možnostmi na straně dodavatele. Po nějaké době ta setkání postupně vykrystalizovala v dnešní podobu naší kuchyně.
B: Pan architekt samozřejmě celou dobu dbal na to, aby kuchyň ladila se zbytkem bytu.
Jak probíhalo zařizování dalších částí bytu? Do jaké míry jste do toho promlouvali?
V: Měli jsme docela volnou ruku ve všem, v čem jsme chtěli. Ale nám asi hned ten původní design poměrně sednul. Je takový čistý a jednoduchý, takže jsme ladili pak třeba jen obklady – zamilovali jsme si hexagon a nechali jej prostoupit celým bytem. Dost unikátní mi přijde ta naše bylinková nebo květinová stěna, jejíž základ tvoří tvárnice.
Foto: Robert Žakovič
Ty tvárnice jsou dost kreativní. Stejně tak jako řešení zrcadla v koupelně…
B: To je velká vychytávka! Byli jsme trochu nervózní, jak to bude fungovat, ale je to perfektní. Zrcadlo se vytahuje manuálně, je usazené na pojezdu. Díky tomu si tak člověk může ráno čistit zuby a koukat přitom do parku.
Co stínění v ložnici? To by pro vás, Vojto, vzhledem k vašemu profesnímu zaměření asi mohlo být poměrně důležité.
V: Tak to je velká kapitola. Úplně původně nám sem nechali dát krásné světlošedé závěsy, které dokonale ladily s interiérem. Bohužel ale dostatečně nezatemňovaly. V rámci rekonstrukce pan architekt ale nechal nainstalovat dvojité kolejnice, takže nakonec nebyl problém nechat dodělat blackoutové závěsy a do oken je pověsit. Hned se v tom lépe spí.
Foto: Robert Žakovič
Jak dlouho celá ta rekonstrukce vůbec trvala? A jak dlouho už bydlíte?
V: Asi tři nebo čtyři měsíce. Bylo to celkem rychlé. Pan majitel má stavební firmu, takže měl všechno celou dobu zcela pod kontrolou. Nastěhovali jsme se asi před půl rokem.
