V době největších církevních svátků mají asi nejvíc napilno faráři. Ale koho jiného si do velikonočního čísla víc přát? Proto jsme zajásali, když nám paní farářka věnovala kus svého drahocenného času a odpověděla na náš dotazník.
Co pro vás znamená slovo domov?
Domovy mám tři. Jedním z nich je místo, kde právě žiju. V širším centru Prahy se člověk zabydlí snadno, ale chvilku mi trvalo, než jsem ze svého bytu udělala místo, kam se opravdu ráda vracím a kde je mi dobře. Druhým domovem je místo, kde bydlí moji rodiče. Přijíždím za nimi málo, obvykle na Vánoce a na pár dní v létě. Vesnický klid mi čím dál víc vyhovuje, ticho je v hlavním městě vzácné. A třetí domov je ten duchovní, kostel a kaple, kde sloužím, a zejména lidé, kteří tam chodí.
Je pro vás hodně důležité, jak máte interiér zařízený?
Dlouho jsem si myslela, že jsem minimalistka. Ale co se týče knih, tak to vůbec neplatí. Nemám skoro žádné šatní skříně, oblečení se mi vejde do malé šatny, ale knihoven mám rovnou několik. Je pro mě důležitá jak praktičnost, tak estetika. Snažím se nic nehromadit, když dostanu něco hezkého, co sama neupotřebím, pošlu to dál. Potřebuju mít okolo sebe pocit volného prostoru, zejména na stole. Takže kdybych měla popsat, jak to u mě doma vypadá, je to kombinace bílé, šedé a tmavě modré, trochu života do toho vnáší stará odřená parketová podlaha, a hlavně červené topení, které už v bytě bylo, když jsem se nastěhovala.
Která místnost je pro vás stěžejní?
Ráda a hodně vařím, mám spoustu nádobí na servírování a hrnců, v tom si libuji. Kuchyň mám spojenou s obývacím pokojem, který zároveň slouží jako fara a přijímací pokoj pro rozhovory různého druhu. Někteří lidé mě vyhledají jako terapeutku, jiní jako farářku a chodí ke mně i přátelé. Takže rovnou z kuchyně přináším ke stolu kávu, čaj a někdy i jídlo. Chci, aby se moji hosté cítili dobře, a role hostitelky mě baví. V tomto větším pokoji se odehrává moje práce i život. Mám tu velkou měkkou pohovku, ale taky prostorný psací stůl a čtyři židle. Stěny jsou obloženy knihami a na jedné zdi mi visí zarámované obrázky od dětí, které vznikly během posledních pár let.
Předpokládám, že i farářka může snít o hezkých maličkostech, které by si chtěla domů pořídit?
Sním o krásných příborech. Mám vyhlédnutu sadu, která má i dezertní vidličky. Tak si na ty krásné lžíce a nože šetřím. Raději si koupím něco pořádného, třeba na celý život, než levnější a méně kvalitní variantu. Nevadí mi na takové věci čekat, mám čím jíst i teď, jen mám každý kousek jiný. Ráda taky nakupuju porcelán a keramiku, zejména na cestách. A v posledních letech jsem si oblíbila krásné jemné povlečení, naštěstí nemusím čekat, až si budu moct rozbalit svatební výbavu, a můžu ho používat hned.
Vlastníte nějakou věc, která s vámi po příbytcích putuje?
Takové věci jsem nasbírala až v posledních letech. Třeba nádherný perletí vykládaný křížek na zeď, který mi dal můj kamarád Ramy při cestě po Egyptě. Koupil jej na trhu, nebyl nijak závratně drahý, ale já vím, že ho budu mít už navždycky. A pak knihy. Mám sbírku Biblí, asi nic mimořádného, ale pro mě mají význam, popsala jsem je během studia a dodneška v nich ráda listuji. A nesmím zapomenout na starou želvu mapovou, kterou jsem dostala ve druhé třídě. Tak se mnou putuje celý život, mění se jen akvária, protože želva nezadržitelně roste.
Kde odpočíváte?
Odpočívám v ložnici, je opět v tónech bílé, šedé a dřeva a nemám v ní kromě postele a malého stolečku na knihy nic jiného. Ráda se dívám na zapálené svíčky na parapetu a na to, jak se mění barvy oblohy, kterou vidím z okna. V posteli si čtu, knihy, noviny a časopisy. To je moje oáza klidu. A pak asi koupelna, ve které strávím ráno třeba i půlhodinu. Během té doby poslouchám podcasty nebo audioknihy.
Blíží se Velikonoce, co vás během této doby letos čeká?
Velikonoce jsou pro faráře náročné, a přitom krásné, naše služba má díky velikonočním událostem smysl. Začínají Květnou nedělí a pak máme celý týden bohoslužby a obřady, které nás dovedou až k přelomové slavnosti svátku vigilie Hodu Božího velikonočního, tedy ke chvíli, kdy si připomínáme Zmrtvýchvstání Ježíše. Ale Velikonoce jsou pro mě taky svátky nového života v přírodě, nesmírně se těším na jaro. Nemám moc čas věnovat se dekoracím, pravidelně vajíčka zdobím až na Velikonoční pondělí, když už máme v kostele volněji. Před pár lety jsem objevila takovou barevnou sadu se zlatou folií, která mě ještě neomrzela, tak i letos budou moje vajíčka se zlatými šupinkami.
Na co se v nejbližších dnech těšíte?
Čeká mě spousta psaní i čtení a taky učení novým věcem. Podařilo se mi splnit přijímací řízení a letošní jaro tedy bude ve znamení dalšího terapeutického výcviku, bude trvat pět let a metoda se jmenuje Pesso-Boyden. Těším se i na cestování a tvoření. Vracím se k výtvarce i ke keramice, už jsem to moc potřebovala. Tvořit rukama mi dodává sílu, baví mě proces tvorby.
Spolu s Martinou Boledovičovou jste připravily TraDiář 2023. Přibližte nám, o co šlo?
V době pandemie jsme s Martinou vedly dlouhé rozhovory o tradicích, o lidových zvycích, o přírodě a jejím sepětí s duchovním světem. Nadchla mě pro objevování dávno zapomenutého. Lidová a duchovní tradice mají víc společného, než si někdy uvědomujeme. Vytvořily jsme spolu TraDiář, který nás provází rokem 2023 a umožňuje nám plánovat trochu jiným způsobem. S větší ohleduplností k sobě, k tomu, co nám dává smysl. Samozřejmě nemůžeme a nechceme rezignovat na praktický život, ale taky chceme věnovat svou pozornost tomu, co dělali naši předci, tomu, jaké zázraky se odehrávají v přírodě, a taky duchovnímu životu, který nám dává možnost poznat další rozměr našeho bytí.
Prosím, měla byste nějaké krátké poselství pro naše čtenáře?
Doba, ve které žijeme, je v mnoha ohledech nelehká. Pomoci nám může to, že se zaměříme na dnešek, na chvíli, kterou prožíváme. A v ní zkusíme být laskavější sami k sobě a taky ke svému okolí. S vědomím, že úsměv nás nic nestojí, že hrnek teplého nápoje nám pomůže aspoň trochu pookřát a zastavit se. To, jaký je svět, do jisté míry vytváříme sami. Brzy bude jaro a víc světla. I toho s velkým písmenem na začátku slova.
Martina Viktorie Kopecká
farářka Církve československé husitské
Působí jako farářka v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze a ve Strašnicích.
Píše svůj blog Deník farářky, podle kterého vyšla v roce 2021 stejnojmenná kniha.
Moderovala pořad Uchem jehly.
V taneční soutěži StarDance v roce 2021 se s Markem Dědíkem umístili na druhém místě.
Foto: archiv smart press
