Další premiérový díl Jak se staví sen, uvidíte v pondělí 24. ledna ve 21.40 na Primě. Tentokrát se vypravíme do starého rodinného domu, kde žije již třetí generace. Společnou domácnost tam sdílejí Markéta a její dvě děti, dále Markéty tatínek Vlastimil. Je jim tam všem ale těsno a neútulno. Jak si s proměnou poradí nejostřílenější designéři Kamila a František?
Markéta pracuje jako zdravotní sestra a má dvě děti – Lucku, která bude buď zdravotní sestra, nebo módní návrhářka a Pepíka, který chodí na základní školu. Po životních peripetiích se i s dětmi vrátila do domu ke svému tatínkovi, který je v důchodu. V domě ale není dobrá energie a padá tam na všechny tíha toho, co v něm zažili. Snad kromě dětských pokojů je všechno staré a neútulné. Markéta nemá žádnou ložnici a v domě by byla třeba jedna místnost navíc.
Foto: archiv redakce
Dům, ve kterém se chystají velké změny, patřil Markétiným prarodičům. Na průběžných malých rekonstrukcích pracoval tatínek Markéty v podstatě celý život. Postupně přistavoval, nastavoval, natahoval, zateploval, lepil… Výsledkem je však dům, který je nepraktický. Jeden pokoj není vůbec obývaný. Řeší topení, mají staré radiátory a kotel na uhlí. Potřebovali by novou kuchyň. Markéta by si zasloužila svůj pokoj a tatínkova ložnice zútulnit. Markéta donedávna spala s dětmi v jedné místnosti, teď spí na gauči v obýváku. Navíc je ve hře Markétin bratr. Otec se obává, že kdyby se mu jeho vztah nevydařil, vrátil by se stejně jako Markéta domů. A chtěl by pro něj také nějaké místo. Chtělo by to dům celkově zútulnit a dát mu novou energii. Markéta má ráda teplejší barvy ve stylu Provence, líbí se jí i moderní věci, ale nedokáže si to v tomto domě představit. Dcera a syn mají rádi lesklé materiály a studené barvy – černá, šedá, bílá. Na ničem však netrvají. Pro tatínka byl tabu pokoj po jeho zesnulém bratrovi, ale víceméně dovolil dceři, ať je po jejím. Na co všechno si designéři Kamila a František troufnou, a hlavně, co vše dokážou zvládnout za krátkou dobu?
A jak se na to dívají designéři?
Proměna byla náročná, protože jsme si ji náročnou udělali. Neuměli jsme si dát stopku před dveřmi dětských pokojů nebo dědy. Nedokázali jsme vytvořit jen kuchyň pro Markétu. Jinak stavebně jsme nic zásadně neměnili, dům je příliš starý na to, aby unesl dispoziční změny. O to víc jsme se snažili proměnit i dětské pokoje, byť zůstaly na svém místě.
Foto: archiv redakce
Měli jsme hned nápad na Markétin svět, tedy kuchyně a ložnice pojatá v něžných, lehce venkovských motivech. Ostatní pokoje reflektují osobnost každého z lidí, pro které jsou. Upřednostnili jsme komfort, potřeby a svět každého z nich oproti jednotnému konceptu celého interiéru. Problém žádný zásadní nenastal. U starého domu jsme počítali s nánosy barev, které se musely seškrábat, napenetrovat. Jen bylo zoufale málo času, pět dnů, pět pokojů. V rámci úspor finančních i časových jsme nechali původní podlahu v pokojích, tím pádem se v nich mohlo hned začít tapetovat a následně montovat nábytek s tím, že postele a skříně jsme zanechali původní, šlo spíše o facelift, doplněný nějakým vtipem, originálním osobitým prvkem.
Foto: archiv redakce
Kuchyň v něžném stylu
Kuchyň a ložnice pro Markétu byly navrženy v něžném venkovském stylu, protože tak jsme Markétu vnímali my. Její duše je zranitelná, chtěli jsme proto, aby pokoje byly pro ni pohlazením po duši, příjemným přístavem a harmonickým domovem.
Foto: archiv redakce
Ze všech zmiňovaných důvodů jsme zvolili kombinaci světlého dřeva s pudrovou a zelenkavou. Ta je velmi příjemná, uklidňující a hlavně optimistická.
Foto: archiv redakce
Pokojík pro Lucku
Pokoj pro Lucku byl inspirovaný jí samou, tedy jejími kresbami, kterých jsme si náhodou všimli. Hned bylo znát, že má obrovský talent. Jednu z kreseb jsme proto použili jako podklad pro fototapetu.
Foto: archiv redakce
Černobílé ladění, které je v současnosti mezi teenagery velmi v oblibě, jsme zjemnili pudrovou barvou na koberci, křesle…
Foto: archiv redakce
Rytířská komnata pro Pepču
Pokoj pro Pepču dostal nádech a prvky rytířské komnaty. Stávající postel jsme doplnili řetězy, které mají připomínat padací most. Tapeta svými geometrickými motivy naznačuje středověkou heraldiku. Jako u Lucky vidíme krejčovskou pannu, u Pepy je jako solitér použita rytířská zbroj. Dědy ložnička byla celkově jen inovována, přidali jsme barvu do závěsů a postele, jinak zůstala dispozičně stejně. Vzali jsme v potaz to, že starší lidé si hůř zvykají na změny.
Foto: archiv redakce
NA CO SE TĚŠIT
Na příště se chystá velká proměnu kuchyně s jídelnou, pokojíček pro dceru, ložnice a obývák v jednom.
Fotografie před proměnou najdete v galerii.
