Martin a Lenka jsou spolu sedm let, znali se už z dřívější doby, ale dohromady je dal její děda a jeho táta. Narodila se jim dcera Verunka – bohužel s vážným postižením a s neperspektivní prognózou. Jednou, až Verča nebude, by chtěli ještě miminko, ale teď jim to situace nedovolí. Na otázku, co budou dělat, až ten okamžik nastane, tak odpovídají, že se začnou věnovat sami sobě. Tato proměna prověří novou designérskou dvojici Jakuba s Luckou.
Premiérový díl Jak se staví sen uvidíte v pátek 10. února ve 22.00 na Primě.
Foto: archiv redakce
Lenčino těhotenství neprobíhalo standardně, ve třicátém týdnu se zjistilo, že se miminku nevyvíjí hlavička. Po odběru plodové vody a několika dalších vyšetřeních byl diagnostikován Dandy-Walkerův syndrom. Predikce lékařů byla, že se nedožije porodu, a poté, že se nedožije jednoho roku. Nyní jsou Verunce čtyři roky a manželé netuší, jak dlouho s nimi ještě bude. Lenka tvrdí, že až se jí nebude s nimi líbit, tak odejde. S těžkou situací jim finančně pomáhá nadace Dobrý anděl. Zajímavostí je, že Lenka jako středoškolačka na tuto nadaci posílala peníze z brigády, aniž by tušila, co ji v životě potká a že pomoc bude sama potřebovat.
Foto: archiv redakce
Nová kuchyň atd.
Manželé by si přáli novou kuchyň – ta jejich je sice na první pohled zachovalá, ale na ten druhý se už rozpadá a je poslepovaná z různých částí. Jejich jediný požadavek je, že si nepřejí bílou ani černou barvu. Lenka má ráda modrou a kresbu bukového dřeva. Dispozičně jsou se svým bytem celkem spokojeni. Jak jezdí po bytě s vozíkem, tak se v pokojíčku u Verči hrne koberec – chtělo by to novou krytinu. U Verči by si přáli vyšší matraci na lůžko, kde ji Lenka rehabilituje, a širší postel pro lepší manipulaci. Martin by si přál vyměnit stůl před sedací soupravou. A oba by chtěli novou sedací soupravu, která jde dobře rozložit a je v rozloženém i složeném stavu. Jak si se všemi přáními a hlavně s časovým limitem poradí zbrusu nová dvojice designérů?
Foto: archiv redakce
A jak to vidí designéři Lucie Volfová a Jakub Jakubec?
Prvním zásadním pocitem bylo, že je to čtvrté patro. Druhým, že jde o panelák, v němž je těžké z konstrukčního hlediska měnit dispozice a řezání panelů je zatraceně těžká práce. Třetí pocit už byl po shledání s rodinou uklidňující, neboť bylo zřejmé, že jejich představy jsou blízké našemu stylu. I když byla prioritou kuchyň, věděli jsme, že musíme byt přizpůsobit Verunce, aby mohla být s mamkou v každé zóně bytu, a tedy musíme z jejich domova zrekonstruovat co největší kus. Po celém bytě byla nehezká dlažba s leskem, která je i poměrně náročná na úklid. Když by se vyměnila jenom část této podlahy, shazovalo by to celou proměnu. Rozsah této podlahy pak upravil i rozsah místností, do kterých se musíme pustit, tedy vedle kuchyně i do obývacího pokoje a chodby. Další výzvou je pak vyřezávání otvorů v železobetonových panelech. A v neposlední řadě byla výzvou koordinace prací, kdy některé, tzv. mokré procesy, vyžadují technologické přestávky. Bylo třeba najít speciální materiály, které vyzrají co nejrychleji, a následně pak zbytkovou vlhkost v konstrukci úplně neuzavřít.
Foto: archiv redakce
Z dispozičního hlediska jsme chtěli společenskou část bytu více propojit, tedy především kuchyň s obývacím pokojem, aby všude bylo místo na vozíček s Verunkou. Cítili jsme potřebu jejich domov co nejvíce prosvětlit. S rodinou jsme se potkali v našem stylu lehce rustikálně moderním, kdy se dá prostor i oživení některých starých kousků nábytku. A také tam nechat kousek sebe, kdy Lucka je zapálená do malby a artových stěn, do čehož mě na místě zasvětila. Bylo nutné pořídit novou pohodlnou rozkládací pohovku pro celou rodinu se snadno čistitelnými povlaky. A aby maminku nebolela tolik záda, vyztužili jsme a nadzvedli postýlku Verunky, ke které se už není třeba tolik shýbat.
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Partnerem této sezóny pořadu je společnost Raiffeisen stavební spořitelna (www.rsts.cz).
V dalším dílu doručíme štěstí skromné bojovnici.
