Šárka mi často v autě zpříjemňuje stokilometrovou štaci za prací a díky jejímu příjemného hlasu a zajímavým tématům cesta uběhne rychleji.
Tak mě tuhle napadlo, že bych ji mohla vyzpovídat v našem dotazníku.
Co pro vás znamená slovo domov?
Místo, kde se cítím dobře. Je tam klid, bezpečí, kolem mě věci, které mám ráda, a především ti, bez kterých si svůj život neumím představit.
Která místnost v bytě je pro vás stěžejní a proč?
Každá místnost v našem domě má svoje důležité místo v mém dni, protože v kaž-dé se odehrává něco jiného. Obývák je místem, kde se potkáváme, společně jíme, povídáme si, hrajeme hry, když je u nás společnost. V pracovně vznikají všechny moje nápady, mám v ní všechny svoje projekty, scénáře, přípravy pro komunikační tréninky, které realizuji pro svoje klienty. Je to taková moje tvůrčí komnata. Pokojíček mého syna. Místo, kam chodím na návštěvu, vždycky klepu na dveře a dostanu se po jejich otevření do klukovského světa, a hlavně světa fotbalových hvězd. To jsou plakáty, které jsou u něj v pokoji snad úplně na každém volném místě. A potom ložnice, místo odpočinku, klidu a snění. A na všech místech, která jsem vyjmenovala, je František, náš pes, který si od začátku myslí, že celý dům je jenom jeho.
Kde nebo kdy je vám doma nejlépe?
Pokaždé, když přijdu domů, je to úleva a relax. Klid, moje oáza s těmi, které tam každý den ráda potkám.
Jaký styl bydlení se vám líbí?
Mám ráda hodně prostoru, tudíž naše bydlení není plné nábytku a malých cetek. U nás je to industriální styl, hodně dřeva v kombinaci s kovem. Nábytek jsme vybírali společně, aby byl nám všem příjemný.
Máte nějaké oblíbené značky nábytku či doplňků?
Nevybírám nikdy podle značek, spíš podle líbivosti a intuice. Když vidím nový kousek nábytku nebo doplněk, hned vím, jestli k nám domů patří, nebo ne.
Jak by vypadalo vaše bydlení snů?
Já jsem s naším bydlením naprosto spokojená. Domek, ve kterém bydlíme, jsem si vyhlédla, ještě když jsme bydleli v bytě a chodili jsme se synem okolo něj do školky. Tehdy jsem si říkala, že bych si přála, kdyby byl jednou na prodej. A jednoho rána, cestou kolem něj, jsme viděli ceduli s nabídkou. Věděla jsem, že tady budeme doma.
Váš syn Pepík už je docela „velký chlap“, má tendenci nějak přispívat do vašeho domova?
Pepíno má volnou ruku ve vybavení svého pokojíčku. Myslím, že je přesně podle jeho představ. Dříve maloval ob-rázky, mám jich spoustu schovaných na památku. A kupuje dárky. Pokaždé, když přijede z nějaké cesty nebo výletu, nějaký přiveze. Vždycky mě potěší. Máme je po domě všude, včetně společných fotografií.
Přikládáte vy sama věcem v bytě velkou důležitost?
Ti, kdo mají děti, vědí asi tak stejně jako já, že nemá smysl úpěnlivě dbát na to, aby se něco nepoškodilo či nerozbilo. U nás je pořád hodně kamarádů a zvlášť těch, kteří chodí za synem. Takže pokud se něco zničí, nevadí. Na druhou stranu jsou kluci i mnohdy velcí pomocníci při údržbě kolem domu a při malých opravách.
Vlastníte nějaký kus nábytku, který s vámi putuje?
Je to houpací křeslo. To se mnou cestuje z bytu do bytu a teď do domu už více než dvacet let. Dostala jsem ho jako poslední dárek od mého milovaného táty, který tady s námi už přes dvacet let není. A to křeslo se mnou zůstane napořád.
Chystáte doma něco nového?
Na našem domě je pořád na čem pracovat. Bude to ještě běh na dlouho trať. Ale v posledních letech se mi podařilo realizovat zateplení, novou fasádu, moji vysněnou koupelnu, novou předsíň, zámkovou dlažbu a letos nás čeká schodiště.
Dopustila jste se při zařizování svého domova nějakého opravdového úletu?
Ano, v době, kdy jsem se přistěhovala do Prahy a nebylo peněz nazbyt. Byla jsem vždycky trochu extravagantní slečna, ale tohle bylo asi moc. Měli jsme tehdy v obýváku strom a sezení pod ním, jako někde na zahradě. To už je dávno minulost. Ale hezká vzpomínka.
Jaké bylo vaše úplně první bydlení bez rodičů?
To byl můj první pronájem v Pardubicích. Hned naproti rádiu Profil, ve kterém jsem tehdy v 18 letech začala vysílat. Byl to byt 1 + 1. V něm postel, jedna skříň, malé skříňky na spodní prádlo a ponožky a to bylo všechno. Ale mám na svoje první bydlení krásné vzpomínky, připadala jsem si nesmírně dospěle a samostatně.
Máte nějaké domácí rituály?
Jsou to společné velké snídaně, když je volný den. Nejradši je dělám jako švédské stoly, když je nás hodně. To sedíme u snídaně třeba dvě hodiny, jíme, pijeme kávu nebo čaj a povídáme si.
Prosím o nějaký vzkaz čtenářům...
Vybírejte srdcem a intuicí. Doma musí být prostě dobře.
ŠÁRKA VOLEMANOVÁ
moderátorka, publicistka, scénáristka, režisérka
V současné době vysílám s kolegou Jiřím Holoubkem každé všední dopoledne pořad Dva na Dvojce v Českém rozhlase Dvojka. Splnil se mi velký sen, protože od letošního roku vysílá Český rozhlas Dvojka i můj autorský pořad Moci bez nemoci. Jde o unikátní diskusní pořad o nových možnostech a postupech medicíny. Nové léky, nové medicínské studie, zobrazovací metody. Každý díl jedna diagnóza, lékař, pacient, jeho blízký a obrovská naděje na život. Pořad je možné vyhledat i v prodloužené verzi na platformách Spotify, můjRozhlas nebo na stránkách Českého rozhlasu Dvojka. Dále pracuji se svým týmem na komunikačních a mediálních projektech, PR a marketingu pro managementy firem. V současné době mám i dvě televizní nabídky.
